Trauma respektující přístup

Traumatické zkušenosti v dětském věku mají negativní vliv na vývoj mozku, a tedy i na rozvoj motorických, emočních, sociálních a kognitivních schopností. Děti, které vyrůstaly nebo vyrůstají v ohrožujícím prostředí, prožívají toxický stres a současně jim schází ze strany pečujících osob nezbytná podpora, kterou potřebují pro rozvoj schopnosti seberegulace.

Důsledkem pak může být, že dítě intenzivně reaguje na mírné stresory a nedokáže se samo zklidnit. Rozeznat traumatizované děti není snadné. Jejich chování je často vnímáno jako náročné a v rámci diagnostiky zaměňováno například s ADHD. O to důležitější je zabývat se příčinami chování a porozumět vlivu traumatu na projevy dětí.

Abychom jim mohli nabídnout bezpečné a podporující prostředí, musíme při práci s nimi zavádět principy tzv. trauma respektujícího přístupu. Ten snižuje riziko retraumatizace a poskytuje důležité ochranné faktory, napomáhající zotavení traumatizovaných dětí.

Základem je snaha naplňovat potřebu bezpečí a současně nabízet příležitosti pro zvětšování kontroly nad vlastním životem, přičemž je klíčové podporovat rozvoj jejich schopnosti zdravé seberegulace.