Socio-emotional learning

Ve světě, který na nás klade stále se zvyšující nároky, ztrácí své výsadní postavení vzdělávání ve smyslu předávání znalostí z konkrétních oborů. A v kontextu zhoršujícího se duševního zdraví dětí se faktorem rozhodujícím o jejich budoucí možnosti uspět a žít spokojený život stává podpora rozvoje tzv. socio-emočních dovedností.

Osvojit si je znamená získat například nástroje umožňující vyznat se ve svých emocích a zvládat je, objevit svou schopnost vytyčit si cíle a dosahovat jich, cítit a vyjadřovat empatii, navazovat a udržovat přínosné, pozitivní vztahy nebo dělat zodpovědná rozhodnutí. A k takovým dovednostem určitě nevede cesta přes memorování nebo písemné práce.

Socio-emoční učení je proces, s níž by se mělo začít již od vstupu do vzdělávacího systému. A předtím i paralelně k němu také na úrovni rodiny. Měl by vést k sebepoznání, učit schopnosti komunikovat, emoční gramotnosti i psychické odolnosti. Protože nelze v každé rodině očekávat adekvátní rodičovské kompetence, musí se socio-emoční učení stát součástí výuky, tedy rámcových vzdělávacích programů.

Socio-emoční učení pomáhá uzdravit klima v kolektivech a navazovat dobré vztahy s učiteli. Přispívá k wellbeingu žáků, učitelů i prevenci šikany. A protože rozvíjí tzv. skills, mají díky němu děti větší předpoklady k úspěšnému studiu i šance, že v budoucnu najdou uplatnění na trhu práce.