Duševní zdraví dětí a jejich práva během pandemie

Současná pandemie má rozsáhlý dopad na životy dětí v mnoha oblastech. Děti i jejich rodiče proto potřebují dostatek informací, podpory i možností, kam se kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc. Vyplynulo to z online diskuze, kterou jsme uspořádali u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv.

“Diskuze o tom, jak se současná pandemie dotýká základních práv dětí i jejich duševního zdraví neměla být bez toho, aniž by při ní zazněly hlasy těch, kterých se týká – tedy samotných dětí,” popisuje důležitý prvek diskuze Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Své dotazy proto během ní panelistům pokládali žáci ze čtyř škol z různých míst republiky (Praha, Most, Velké Hamry, Velvary) a ti na ně během diskuze bezprostředně reagovali. Děti tak měly unikátní možnost zeptat se třeba ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka.

Jak dopadá pandemie na život dětí

„Děti byly jednou ze skupin, která karanténu snášela nejhůře. Dokládají to například údaje o tom, že během jarní karantény třikrát stoupl počet telefonátů na Linku důvěry. Ze statistik, které máme k dispozici, je také vidět, že pandemie vedla k nárůstu počtu případů domácího násilí. Dopady na běžný život dětí jsou také nesporné. Několika telefonáty nebo videohovorem se nedá nahradit společný čas dětí po škole nebo po školce,“ shrnul v úvodu diskuze ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček některé ukazatele, které potvrzují řadu negativních dopadů pandemie na životy dětí.

Branislava Marvánová-Vargová z organizace ROSA připomněla, že je zde zároveň řada dalších skupin ohrožených dětí, o kterých se tolik nemluví. Na jejich životy však má pandemie také silný dopad. „Chtěla bych upozornit na situaci dětí, které vyrůstají v rodinách, kde dochází k domácímu násilí. Pro tyto děti není domov, kde teď musely trávit absolutní většinu času, bezpečným místem. Jde o děti, pro které přijít domů a zavřít dveře neznamená klid a bezpečí. Je to mnohdy bohužel spíše naopak. Školy, kroužky, možnost jít ven jsou pro takové děti často zdrojem energie, pocitu bezpečí a toho, že ta situace jde zvládnout,“ uvedla. Ředitelka Dětského domova Korkyně Tereza Jandová popsala situaci dětí vyrůstajících v dětských domovech. V řadě z nich docházelo k omezování návštěv, pokyny ze strany státu k těmto institucím nebyly mnohokrát sjednocené. „Museli jsme hledat alternativní formy pro setkávání. I zde totiž chtěli děti i rodiče mít informace o tom druhém, že je v pořádku. Právo dětí na to vidět své rodiče určitě bylo v některých chvílích dost omezeno.“

Jak si děti i rodiče mohou ulevit od stresu

Ve druhé části diskuze účastníci odpovídali na dotazy dětí. Jeden z nich se týkal toho, jak mohou děti pomoci rodičům, aby nebyli tolik ve stresu. „Je skvělé vidět, že děti myslí na to, aby i rodičům bylo dobře, protože i pak bude dobře i jim. Je důležité, aby rodiče o sebe pečovali, aby mohli dobře pečovat o děti. Podobně jako v letadle, kdy se při poklesu tlaku říká: nejprve dejte kyslíkovou masku sobě, pak dítěti,“ poznamenala Branislava Marvánová-Vargová. „Je třeba přijmout fakt, že cítit nejistotu a stres je dnes úplně normální. První krok je tedy pojmenovat a přijmout to, pak se můžeme dívat na to, co potřebujeme,“ doplnila později. Všichni diskutující poté i na základě vlastních zkušeností během karantény popisovali, že jedním ze zdrojů, který může rodičům i dětem pomáhat čerpat potřebnou energii, je příroda. Doporučili dětem i dospělým časté vycházky do ní, sportovní aktivity. Dále upozornili na to, že děti stejně jako dospělí potřebují mít dostatek informací o tom, co a proč se právě kolem nich děje. Měly by také mít možnost doptávat se na podrobnosti lidí, kterým důvěřují. Jeden z dotazů mířil přímo na situaci žáků devátých tříd a maturantů, kteří jsou teď víc než kdy jindy nervózní z toho, jak budou vypadat jejich letošní závěrečné či přijímací zkoušky.

Učitelka ze základní školy v Horním Slavkově Monika Kuklová popsala společný rituál, který si během karantény zavedly s dcerou. Každé ráno se setkaly u společné snídaně a povídaly si o tom, jak se mají, co se nám v noci zdálo. Poté se odebraly k počítačům a setkaly se opět u společného oběda.

Na koho se děti mohou obracet s prosbou o pomoc

„Děti by na náročné věci určitě neměly být samy. Potřebují podporu, někoho, s kým mohou o své situaci mluvit. Je důležité připomenout i to, že každý máme právo na bezpečí. Pokud se tak necítíme, máme mít možnost obrátit se kdykoliv na dospělé nebo na pomáhající organizace,“ uvedla v závěrečné části diskuze Branislava Marvánová-Vargová. Ministr Petříček upozornil na webovou stránku Právo na dětství, kterou připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí. Ta srozumitelně představuje všechny základní informace o právech dětí. Pokud má jakékoliv dítě pocit, že jsou nějakým způsobem omezována jeho práva, doporučili mu diskutující obrátit se na kohokoliv, komu důvěřuje – ať už je to kamarád, učitel nebo pracovník krizové linky. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) v závěru diskuze zveřejnila seznam kontaktů na nejznámější pomáhající organizace, na které se děti mohou obracet s žádostí o pomoc v různých situacích.