Všude dobře, doma nejlíp? Nový program prevence násilí v blízkých vztazích

Praha, 08-03-2023 - Narušené rodinné vztahy, fyzické i psychické násilí, popření problému, pocity bezmoci a zoufalství i radostné chvíle a úleva. Situace typické pro násilí v blízkých vztazích zobrazuje film Všude dobře, doma nejlíp?, který je součástí nového preventivního programu pro teenagery. Připravila ho nezisková organizace Society for All (SOFA) ve spolupráci s norskou organizací Alternative to Violence (ATV) a centrem Locika.  

Půlhodinový dánský film adaptovaný pro české prostředí zachycuje příběh zdánlivě spořádané rodiny, v níž se otec dopouští násilí na své partnerce a dětech. Doplňuje ho metodická příručka pro pedagogy a pracovní sešit pro žáky. 

„Hlavním cílem preventivního programu je osvěta v tématu násilí v blízkých vztazích. Učíme mladé lidi v kritickém věku rozpoznat co je násilí a vnímat, jak vypadá zdravý partnerský vztah,“ uvedla manažerka projektu Veronika Bačová.  

„Vzhledem k tomu, jak často se v České republice násilí v blízkých vztazích vyskytuje, je program vhodný pro všechny základní a střední školy, ale hodí se i pro dětské domovy, nízkoprahová centra a další sociální služby, které pracují s mladistvými. Čím dříve budeme děti učit o násilí, tím dříve můžeme přispět k tomu, že se nebude dál šířit,“ doplnila Bačová. 

 Z dat UNICEF plyne, že přímou zkušenost s násilím v rodině má 14 procent českých dětí. Ve 42 procentech případů jsou přímými svědky násilí mezi dospělými. Mezinárodně respektovaná studie Adverse Childhood Experiences Study („ACE Study“) uvádí, že lidé, kteří si z dětství nesou zkušenost s násilím v blízkých vztazích, mají větší tendenci k psychickým problémům, rizikovému chování, nezdravému životního stylu a častěji mají i různé zdravotní problémy. 

Metodická příručka programu klade důraz na přípravu skupiny před promítáním filmu a obsahuje náměty na diskusi a příklady otázek. „Abychom mohli s žáky mluvit o násilí, je například nutné si předem nastavit jasná pravidla, ale také reflektovat vlastní postoje k násilí, a zajistit tak bezpečné prostředí,“ uvádí Bačová příklad doporučení. 

„Otázky po promítání filmu směřují například k rozpoznání projevů domácího násilí, rozlišení mezi vztekem a agresivními projevy, zkoumají postoje společnosti k násilí v blízkých vztazích. Velmi podstatnou částí je také nabídka pomoci, je totiž pravděpodobné, že mezi studenty budou i ti, kteří nějakou formu násilí v blízkých vztazích zažili nebo zažívají nebo se násilí sami dopouštějí ve svých prvních partnerských vztazích,“ doplňuje. 

 Úvodního školení pro práci s filmem a metodikami se zúčastnily tři desítky zájemců z různých regionů Česka. Byli mezi nimi učitelé, speciální pedagogové, psychologové i sociální pracovníci. Ti teď mohou preventivní program a všechny materiály využít ve se své praxi. V budoucnu mohou školit i další kolegy a kolegyně. „Chceme program co nejvíce rozšířit, ale zároveň držet jeho kvalitu. Proto s ním mohou pracovat jen vyškolení lektoři a lektorky,“ vysvětlila Bačová. 

Dvoudenní kurz vedly klinické psycholožky z norského terapeutického centra Alternative to Violence (ATV) Jannicke Stav a Barbora Jakobsen. Obě se zaměřují na násilí v blízkých vztazích. 

 „V naší praxi se setkáváme s dospělými, kteří se dopouštějí násilí nebo jsou násilí vystaveni a prožili s násilím celý život. O násilí ale mluví poprvé s námi. To bychom chtěli změnit, protože víme, že násilí se dá zastavit, pokud o něm mluvíme a začneme s ním pracovat dříve, než mladí lidé začnou zakládat nové rodiny,“ uvedla Barbara Jakobsen. 

Preventivní program s využitím filmu Všude dobře, doma nejlíp? včetně školení lektorů patří mezi aktivity projektu Respekt, Rozmanitost, Rovnost, Resilience (RRRR). Ten se kromě prevence násilí v blízkých vztazích zaměřuje také na péči o duševní zdraví a podporu socio-emočního učení ve školní výuce. 

Projekt RRRR je financován z fondů EHP 2014 – 2022. 

Komentář lektorky Barbory Jakobsen: 

Jsou nějaká specifika, která je třeba zohlednit, když se o násilí v blízkých vztazích bavíme s dospívajícími? 

 Je potřeba hlavně o násilí začít mluvit. Zkušenosti jsou takové, že dospívající chtějí o násilí mluvit. Jsou ve věku, kdy navazují první partnerské vztahy a v každé třídě je statisticky vzato několik dospívajících, kteří jsou vystaveni násilí v rodině nebo se začali dopouštět násilí ve svém prvním intimním vztahu nebo zažívají násilí v partnerském vztahu.  

 Se svými zkušenostmi se nejčastěji svěřují vrstevníkům, kteří ale nevědí, co je násilí a co s tím dělat. Mnozí tak pokračují ve vztazích, kde je násilí nebo se ho dále dopouštějí a my jako dospělí o tom nemluvíme. Paradoxně v tom tak mladí zůstávají sami a násilí se může šířit dál. 

Máte už sama nějaké zkušenosti s využitím filmu Všude dobře, dom nejlíp?, jak na něj studenti reaguji?  

Moje kolegyně Jannicke Stav využila film s 56 třídami v Norsku, tedy s pedagogickým personálem a dětmi ve věku kolem dvanácti let. Zkušenosti jsou takové, že přes 80 procent pedagogů a pedagožek mělo chuť o násilí mluvit a cítilo se k tomu kompetentní a studenti a studentky byli rádi, že se o tématu mluví.  

Po shlédnutí filmu ochotněji mluvili o dalších náročných tématech, se kterými se dříve nesvěřovali. Máme také dlouholeté zkušenosti s využitím preventivního programu Zuřivec v ČR. Děti po shlédnutí filmu například mluví o tom, že si dříve myslely, že násilí je normální. 

Jakou zpětnou vazbu jste zaznamenala od účastníků školení v ČR - na co se ptali, jaké měli postřehy nebo komentáře? 

Ze zpětné vazby vnímám, že o násilí stále málo mluvíme. Snažíme se často chránit sebe před tématem, u něhož doufáme, že se netýká těch okolo nás. 

Po prvním dni dostali účastníci a účastnice za úkol o násilí s někým mluvit. Druhý den ráno byl pro nás s Jannicke silný zážitek, protože někteří účastníci s námi velmi otevřeně sdíleli příběhy ze svého okolí. Doufám, že díky tomu, jak o násilí mluvíme, dodáme mnohým odvahu téma otevírat.