PorT je cesta, která vede dál

Pojďme si položit otázku, jestli se od chvíle, kdy jsme s projektem PorT vstoupili do škol, školských zařízení a institucí v oblasti sociálních služeb, něco změnilo a pokud ano, tak co. Na straně pedagogických a sociálních pracovníků jsou změny pozvolné, ale pro nás zásadní. Uvědomujeme si, že změna v přístupu k náročnému chování u dětí často vyžaduje čas a dlouhodobou podporu.

Informace o změnách získáváme při individuálních rozhovorech s přímými pracovníky ve školství i v sociální oblasti, při společných reflexích s účastníky na konci každého kurzu, diskuzích s lektory, vedoucími pracovníky institucí, zřizovateli a dalšími aktéry a samozřejmě z dotazníků zpětné vazby.

Z těchto zdrojů pro nás vyplývá rostoucí poptávka po informacích o trauma respektujícím přístupu, podpoře duševního zdraví, vyšší zájem o multidisciplinární spolupráci nebo rozšiřování kompetencí v sociálně-emocionálních dovednostech. Těší nás, že trauma respektující přístup napomohl k větší připravenosti k práci s náročným chováním u dětí a je mnoho těch, kteří se touto cestou vydali.

Jsme si vědomi toho, že tato cesta může být pro někoho lépe schůdná, někdy může vyžadovat další podporu k prodiskutování potenciálních překážek a nacházení řešení problémů, které mohou nastat. Důležité však je, aby se každý měl cestou o koho opřít a nezůstal sám.

Pokud bychom chtěli být konkrétní, uvedeme příklad pedagogických pracovníků, kteří začali využívat senzomotorické pomůcky k podpoře seberegulace dětí. S odstupem času tito pracovníci uvádějí, že si více všímají dětí, které používají pomůcky častěji než ostatní, mohou na ně tak nenásilně zaměřit svou pozornost a poskytnout tak větší podporu. Častěji si také uvědomují, jak je důležité vnímat aktuální i dlouhodobé pocity a prožívání dětí, se kterými pracují, nabízejí jim svou pozornost včasněji a tím dokáží předcházet větším eskalacím náročného chování a zvyšují tak jejich odolnost a schopnost vlastní seberegulace.

Je mnoho těch, kteří podobný přístup praktikovali dávno před tím, než jsme s trauma respektujícím přístupem vstoupili na jejich pracoviště. Nyní jsme jim mohli říct: “Nejste na té cestě sami, je nás mnohem víc a my vám pomůžeme udržet úsilí a důležitou práci, kterou odvádíte.”

Z pohledu SOFA jsou změny výraznější a je to právě z toho důvodu, abychom cestu udržovali a zdokonalovali její schůdnost pro každého, kdo se na ni chce vydat. Vycházíme nejen z toho, co bylo popsáno v předchozím textu, ale současně i z dat, která jsme získali v rámci evaluace projektu PorT. V současné době na základě těchto výstupů a poptávky od pracovníků i institucí z různých profesních oblastí přistupujeme k modifikaci naší podpory i nastavení kurzů, které se zaměřují na trauma respektující přístup. Upravili jsme vzdělávání pro mateřské školy, dětské domovy a instituce v ústavní výchově, zaměřili jsme podporu pro vedoucí letních táborů, přenesli jsme část vzdělávání do online prostoru, začínají nás oslovovat pracoviště z oblasti zdravotnictví. Daří se nám lépe propojovat mezioborovou spolupráci. Zároveň rozšiřujeme nabídku o dlouhodobou metodickou podporu, kdy lektor po kurzu zůstane v pravidelném spojení s pracovníky školy a bude jim pomáhat získané dovednosti a znalosti přenášet do každodenní praxe.

Cesta, kterou jsme otevřeli projektem Port, pokračuje. Rádi vás na ní potkáme a budeme tí, o koho se můžete opřít. Stejně jako pro děti, se kterými pracujeme, je také pro nás důležité, abychom nezůstávali sami v momentě, kdy potřebujeme porozumění a podporu.