Nepřehlížejte signály dítěte v ohrožení a včas jednejte

Dnes vám představíme skutečný případ ohrožených dětí. Jména všech aktérů jsme změnili, abychom zachovali jejich anonymitu. Příběh Kuby, kterému je tento rok 8 let a jeho mladší sestry Karolínky. Oba dva vyrůstají v úplné rodině, ale nemají to doma jednoduché. Rodina se potýká s finančními problémy, přišla o vlastní bydlení a nyní je v azylovém domě. Kubův školní prospěch se stále zhoršuje, navyšuje se počet absencí a s největší pravděpodobností bude opakovat ročník. Do školy nenosí pracovní pomůcky, nemá žádné kamarády a jeho matka uvažuje o změně základní školy…

Situace ale nemusela být tak vážná. Kubově rodině se dalo pomoci mnohem dříve, pokud by jednotliví aktéři včas rozpoznali signály dítěte v ohrožení. Co mohli udělat jinak, aby situace rodiny nedošla tak daleko? Jak mohli jednotliví aktéři využít více svých kompetencí/pravomocí? To se dozvíte v následujících řádcích.

POLICISTA: Strážník Toman často zasahuje v rodině Kuby a Karolínky z důvodu rušení nočního klidu. Kubu dobře zná. Většinou je hodně ubrečený a ustrašený, stejně jako dnes. U matky i otce provedl dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem u otce, který nadýchal půl promile alkoholu. Sousedka paní Králová strážníkovi sdělila, že z bytu občas slyší rány a křik matky. Děti jsou často hladové, chodí si k ní přes den pro jídlo. Strážník Toman provedl záznam z nočního zásahu, který postoupil OSPOD. Oznámení mělo následující znění: Dnešního dne bylo provedeno šetření v domácnosti rodiny z důvodu nahlášení rušení nočního klidu. U otce i matky byla provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem (0,5 promile) u otce a negativním výsledkem u matky. Situace byla vyřešena na místě domluvou. Vzhledem k přítomnosti nezletilých dětí vám oznámení postupujeme k dalšímu řešení.

Jak se měl zachovat?

Strážník měl veškeré informace včetně konkrétních signálů ohrožení popsat do oznámení a poslat na OSPOD. V oznámení měl strážník uvést, že Kuba působí opakovaně ustrašeně, dále popsat, v jakém stavu se nacházela domácnost, co vypovídala sousedka a podobně. Jeho oznámení nebylo dostatečně popisné a nedalo se z něj dobře vycházet pro další práci.

UČITELKA: Už v první třídě měl Kuba občas problémy s příchody do školy, často mu také chyběly pomůcky na vyučování. Tehdy jeho paní učitelka Horníková situaci řešila poznámkami v informačním systému a opakovaně jeho rodiče žádala o zakoupení pomůcek, například na rodičovských schůzkách.

Jak se měla zachovat?

Paní učitelka měla zkonzultovat situaci Kuby s dalšími odborníky ve škole, například s pracovníky školního poradenského pracoviště nebo sociálním pedagogem. Ti mohli dále rodině doporučit navázání spolupráce například se sociálně aktivizační službou. Za účelem vzájemného předání informací mohla škola uspořádat případové setkání. Organizace si mezi sebou pak mohly předat veškeré informace k rodině a domluvit se na postupu řešení její situace.

PEDIATR: Matka nedodržovala termíny preventivních prohlídek, pediatr Kramář ji několikrát urgoval ohledně povinného očkování, na které s dětmi taky nedorazila. Pokud se děti dostavily do ordinace, pak v doprovodu matky, v poslední době ve špinavém a zapáchajícím oblečení. Vzhledem k tomu, že nikdy na dětech neshledal žádné známky závažného fyzického strádání (neměly modřiny ani nebyly podvyživené), situaci dále neřešil.

Jak se měl zachovat?

Lékař již po prvních návštěvách dětí ve své ordinaci měl rozpoznat znaky ohrožení dětí spočívající v jejich zanedbávání – špinavé a zapáchající oblečení, zanedbávání potřeb dětí v oblasti zdraví a nedostatečná spolupráce s rodiči. S matkou měl na toto téma ještě v ordinaci hovořit, doporučit jí využití sociálně aktivizační služby a celou situaci včetně popisu konkrétních signálů ohrožení oznámit na OSPOD.

OSPOD: Po přijetí prvního oznámení od městské policie ohledně rušení nočního klidu si pracovnice OSPOD, paní Krátká, pozvala rodiče do své kanceláře. Rodiče situaci vysvětlili tím, že slavili otcovy čtyřicáté narozeniny a oslava se trošku vymkla kontrole. Rodiče poučila o rodičovské odpovědnosti a oba slíbili, že se situace už nebude opakovat. S dětmi nemluvila, vzhledem k povaze celé situace to nepovažovala za důležité. S touto rodinou dále nepracovala, protože děti nevyhodnotila jako ohrožené.

Jak se měla zachovat?

Vzhledem k tomu, že pracovnice OSPOD obdržela oznámení ze školy, městské policie a pediatra, mělo proběhnout šetření v domácnosti rodiny a poté rovněž pohovor s oběma sourozenci. Obě děti měly být pracovnicí OSPOD vyhodnoceny jako ohrožené. Pracovnice měla svolat případovou konferenci, na kterou měla pozvat všechny další spolupracující odborníky (zástupce školy, městské policie, pediatra) včetně pracovnic sociálně aktivizační služby. S rodinou a dalšími zúčastněnými měla nastavit konkrétní kroky vedoucí ke zlepšení situace dětí, situace by byla tak řešena komplexně.

 A co si z příběhu odnést? Jeden konkrétní odborník nemusí být odborníkem na vše, měl by ale umět poznat signály ohrožení dítěte a nasíťovat rodinu nebo samotné dítě na vhodný systém podpory – na další odborníky v regionu.

Proč je důležité odhalit ohrožené dítě včas? Jen malá korekce směru lodi při vyplutí vede ke zcela odlišnému průběhu celé plavby a cíli cesty. Cokoliv, co včas uděláme pro ohrožené dítě, může mít velký vliv na jeho budoucí život. Proto nikdy nezavírejte oči před varovnými signály a jednejte.

Děti, které vyrůstaly v prostředí násilí, nedostatečné nebo nevhodné péče, mají často zcitlivělý systém reakce na stres a menší schopnost sebeovládání. Tato zažitá traumata dětem nedovolují reagovat přiměřeně na nastalé situace. V důsledku toho se stává, že dítě reaguje nevhodně a je nespravedlivě označeno například za agresivní, vulgární nebo nevychované. V těchto situacích bychom měli spíše zbystřit a k tomuto dítěti včas směřovat podporu. Těchto dětí se musíme přestat ptát: Jak se to chováš? Musíme se začít ptát jinak: Co se ti stalo/čím sis prošel/prošla?

V rámci našeho projektu Signály jsme ve spolupráci s odborníky a klíčovými ministerstvy vytvořili Kartu KID. Sjednocuje přístupy a metody práce pracovníků školského, sociálního a zdravotního segmentu a také segmentu policie a integrovaného záchranného systému k podpoře ohrožených dětí. Signály, které ukazují, že s dítětem není něco v pořádku, nemusí být vždy jen modřiny, ale mohou to být i znaky, které se projevují v chování dítěte či jeho pečujících osob. Proto je naším cílem, aby  všichni klíčoví profesionálové tyto signály uměli spolehlivě rozpoznat.