Závěry analýzy implementace společného vzdělávání...

Připravili jsme pro vás shrnutí:

• Počet ZŠ: 4 155
• Počet žáků v ZŠ: cca 920 000
• Počet žáků podle § 16: cca 95 000 – z toho 73 tis. v běžných ZŠ a 22 tis. ve speciálních ZŠ

Trend v postupném přesunu žáků se SVP z ryze speciálních ZŠ do běžných ZŠ lze pozorovat dlouhodobě. Snižující se podíl žáků se zdravotním postižením a vývojovými poruchami učení a chování (dále Z16/9) vzdělávajících se ve speciálních ZŠ činil ve školním roce 2015/16 30 %, loni 28 % a v letošním školním roce 23 %.

Naopak postupně narůstají podíly těchto žáků v běžných třídách ZŠ, a to ze 70 % ve školním roce 2015/16 na 72 % ve školním roce 2016/17 a 77 % v aktuálním školním roce. Ačkoli jsou tato zvýšení působena především významným nárůstem diagnostikovaných vývojových poruch, lze nárůst pozorovat v různé míře u všech sledovaných druhů a stupňů Z16/9.

Běžným trendům minulých let se vymykal pouze dramatický nárůst počtu žáků s diagnostikovanými vývojovými poruchami učení a chování. V případě vývojových poruch učení došlo ve srovnání s předchozím školním rokem k nárůstu o 7 415 žáků, resp. o 20 % (ve srovnání se školním rokem 2015/16 dokonce o 8 172, tj. o téměř 23 %). U vývojových poruch chování pak došlo ve srovnání s předchozím školním rokem k nárůstu o 3 675 žáků, o více než 40 % (ve srovnání se školním rokem 2015/16 dokonce o téměř 63 %).

Dochází k postupné implementaci systému nových diagnostických postupů.

Z podpůrných opatření (PO) je při meziročním srovnání možné zaznamenat poměrně vysoké nárůsty především u počtů asistentů pedagoga (AP). K 30. 9. 2017 vykázaly ZŠ 13 660 AP, kteří odpovídali 9 308,8 úvazku. Z celkového součtu úvazků AP vykázaného všemi školami (12 406,9) tak připadalo téměř 75 % na ZŠ. Meziroční nárůst pak činí 2 812,5 úvazků (43 %).

K 30. 9. 2017 bylo celkem 42 208 žákům ZŠ se SVP nebo nadáním poskytováno 97 365 podpůrných opatření.

Z celkového počtu 97 365 PO jich bylo 84 631, tj. 87 % poskytováno v běžných ZŠ.

Nejčastěji poskytovanými podpůrnými opatřeními byly hodinová pedagogická intervence ve škole (14 923), hodinový předmět speciálně pedagogické péče (7 610) a AP sdílený ve škole s úvazkem 0,50 (6 107).

Nejvíce PO bylo poskytováno žákům s následujícími hlavními znevýhodněními (bez ohledu na souběžné postižení více vadami): středně závažné poruchy učení (23 200), lehké mentální postižení (11 842) a dlouhodobé SVP vyplývající ze zdravotního stavu či jiných okolností (8 457).

Ve školním roce 2016/17 bylo v ZŠ vykázáno téměř 55 tisíc PO, z toho více než 46,5 tisíce (85 %) s požadavkem na finanční prostředky. Finanční požadavky ZŠ na PO představovaly zhruba 78 % všech finančních požadavků uplatněných školami a školskými zařízeními (1,490 mld. Kč z 1,921 mld. Kč).

Zatímco speciální ZŠ představují v ČR jen 8 % ze všech ZŠ, z pohledu poskytování PO na tomto systému participují relativně více než školy běžné, neboť ve finančním vyjádření činí jejich požadavky více než 14 % z celkových finančních nároků ZŠ.

Závěry společné pro všechny stupně vzdělání

• Odliv dětí a žáků ze speciálních škol do běžných je dlouhodobým trendem.
• Počet AP ve všech školách v posledních letech nepřetržitě roste. Jen od školního roku 2010/11 k 30. 9. 2016 se zvýšil o 5 212,2 úvazku, tedy o více než 144 %. K 30. 9. 2016 bylo vykázáno 13 299 AP, k 30. 9. 2017 pak 17 725 AP, což představuje nárůst o 4 426 fyzických osob.
• Významně narůstají počty dětí/žáků s vývojovými poruchami učení nebo chování.
• Ve všech krajích ČR, kde došlo k poklesu podílu žáků s diagnostickou kategorií mentálního postižení. Došlo ke komplementárnímu vzestupu podílu dětí s poruchami učení nebo chování.
• Systém podpůrných opatření v drtivé většině případů využívají především ZŠ. Dále na systému významněji participují MŠ, méně SŠ. Ze školských zařízení pak nejvíce školní družiny. Ostatní školy a školská zařízení v prvním roce náběhu společného vzdělávání využívaly tohoto systému spíše v ojedinělých případech.
• Nejčastěji vykázaným PO byla pedagogická intervence ve škole (1 hodina). Byla vykázána téměř 10tisíckrát, z toho více než v 80 % případů s požadavkem na finanční prostředky. Nejnákladnějšími byla PO spočívající v působení asistenta pedagoga. Bylo jich vykázáno v přepočtu na úvazky více než 4,1 tisíce, z toho téměř 3,6 tisíce (87 %) s požadavky na finance (finanční nároky tak odpovídají více než 1,345 mld. Kč).
• Nejčastěji vykázanými POB byly Speciální didaktické (manipulační) pomůcky pro výuku čtení a psaní. Byly vykázány téměř 3tisíckrát, z toho v téměř 89 % případů s požadavkem na finance. Nejnákladnějšími podpůrnými opatření v oblasti pomůcek byly speciální učebnice pro výuku žáků s mentálním postižením, které byly vykázány 1 233krát, z toho 903 s požadavky na finanční prostředky.
• ŠPZ mnohdy nedokážou popsat, jak se má znevýhodnění žáka promítnout do metod výuky při vzdělávání, co je třeba v metodách zohlednit a které skupiny metod je vhodné zvolit nebo naopak vynechat.
• Ve školách často není jasně určena odpovědná osoba, která by měla komunikovat se ŠPZ o vydávaných doporučeních pro vzdělávání žáků se SVP. Na druhou stranu si školy stěžovaly, že s nimi ŠPZ o vydávaných doporučeních často vůbec nekomunikují. Sladění informačních toků před vydáním doporučení představuje jeden z nejsložitějších procesů v rámci navrhování a poskytování PO.
• V „Doporučení pro vzdělávání žáků se SVP“ se objevují pochybení v souvislosti s AP (nejnákladnějším PO). Často není uveden důvod, proč je AP poskytován a co má pro pedagoga v práci s žákem zajišťovat.

Pozitiva implementace společného vzdělávání

• Žákům se SVP v běžných školách se dostalo strukturované podpory, což oceňují rodiče i školy. Oproti minulosti školy věděly, na co a za jakých podmínek mají žáci nárok.
• Začaly se více odhalovat a řešit problémy se žáky s poruchami chování a s autismem, které představují pro školy největší zátěž z pohledu nároků na práci pedagoga.
• Nedošlo k žádnému skokovému přesunu žáků se SVP ze speciálních škol do škol běžných.
• Nedošlo k žádnému oslabení speciálního školství. Systém PO podpořil i žáky speciálních škol.

Negativa implementace společného vzdělávání

• Implementaci společného vzdělávání komplikovala náročná administrativa spojená s nárokovými PO.
• Ze strany krajských úřadů došlo k nepochopení financování speciálních škol (popř. tříd) prostřednictvím PO, kdy systémová podpora speciálního školství byla nahrazena výrazně nákladnější podporou prostřednictvím PO, podporou určenou primárně na společné vzdělávání žáků se SVP v běžných školách po dobu existence zvýšených normativů.
• Připravenost pedagogů běžných škol v oblasti speciálně pedagogických dovedností nebyla dostatečná, DVPP podporující implementaci společného vzdělávání se zaměřilo jen na dílčí problematiky.
• Nebyla včas řešena skutečnost, že některá ŠPZ a některé školy mají stejného zřizovatele, což může významně ovlivňovat podmínky přiznávání PO (vlastním) žákům, čímž může docházet k výraznému „zdražování“ speciálního vzdělávání.
• V některých regionech se zvýšil tlak na málotřídní školy, aby na základě ustanovení § 19, odst. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb., zařazovaly i žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením nebo kombinovaným postižením, ačkoliv nemohly naplnit podmínky pro jejich vzdělávání.
• Přetrvávaly významné rozdíly doporučovaných PO u stejných druhů znevýhodnění, kdy jen rozsah počtu PO se pohyboval od 19 na žáka až po 0,75 PO na žáka.