Case managerka Anna Beková

Anna dlouhodobě vnímá, že systém pomoci rodinám, které za sebou mají složitou historii i nelehkou přítomnost, není úplně funkční, a proto uvítala možnost zapojit se do projektu Signály, který má potenciál životy ohrožených dětí pozitivně ovlivnit. Přestože Anna vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, brzy zjistila, že ji právní kariéra mezi stohy papíru neláká, a začala se věnovat více práci s lidmi: mediaci, koučování a sociální práci. Od léta je nepostradatelnou součástí našeho týmu. Jaký má vztah k dětem a co ji v následujících týdnech čeká? Více se dozvíte v rozhovoru. 

Jaká je tvá role v projektu Signály?

Jako case managerka doprovázím rodiny se širší zátěží, identifikuji jejich problémy a společně nacházíme řešení, která budou realizovatelná a udržitelná. Jsem koordinátorem pomoci rodině tak, aby nedocházelo ke zdvojování poskytované pomoci a zároveň byly všechny potřebné oblasti pokryté. Jsem s rodinami v častém kontaktu, aby jejich členové věděli, že na své starosti nejsou sami.

Proč ses rozhodla stát se součástí týmu projektu Signály?

Dlouhodobě vnímám, že systém pomoci rodinám, které za sebou mají složitou historii i nelehkou přítomnost, není úplně funkční. Pevně věřím, že existují i jiné a efektivnější cesty, jak společně s rodinou dosahovat toho, aby byl jejich život kvalitnější a spokojenější. Proto jsem uvítala možnost zapojit se do projektu, který má potenciál životy ohrožených dětí pozitivně ovlivnit.

Jaký vztah máš k Mostu a dětem?

Do Mostu jsem se dostala až díky své profesi soudního sociálního pracovníka Okresního soudu v Mostě před dvěma lety. Navzdory tradiční rivalitě mezi Mostem a Chomutovem musím přiznat, že mi zdejší betonové město přirostlo k srdci.

Můj vztah k dětem byl vždycky velmi pozitivní, ale od té doby, co jsem sama matkou, je pro mě velice těžké pouze přihlížet, když se děti trápí nebo se nemohou rozvíjet podle svých možností. I proto jsem využila možnost v této oblasti s podporou mých skvělých kolegů podnikat konkrétní kroky.

Jak vypadá tvůj klasický pracovní den, čemu se v projektu aktivně věnuješ?

Obvyklý pracovní den začíná pro mě na soudě, kde se věnuji také agendě ohrožených dětí – ale z trochu jiného pohledu. Projektová práce spočívá v každotýdenním kontaktu s rodinou, kdy zjistím, co je nového, co se rodině povedlo, kde pokrok třeba trochu drhne a podporuji je v tom, aby nezůstali stát na místě a neustále se po malých krůčcích posouvali. Hodně času věnuji i schůzkám a telefonátům s kolegy z různých organizací, kteří s rodinami spolupracují na dílčích úkolech. Nezanedbatelný čas zabírá i studium respektujících postupů sociální práce, které se poté snažím do své praxe zavádět.

Co tě nejvíce v projektu motivuje, co ti dodává nejvíce energie?

Ohromnou radost mi dělá každý malý posun, který se rodině podaří a který by se pravděpodobně bez naší intervence nestal. Motivací je i úsměv každé maminky, ke které přicházím. Velice cenná je pro mě důvěra, kterou mi rodina dává tím, že mi dovolí vstupovat do jejich soukromí.

Co tě v následujících týdnech čeká? Na co se můžeme ve spojitosti s projektem Signály těšit?

Od září nám začne asi nejvíce hektické období zejména kvůli začátku školního roku: budeme pořádat několik případových setkání ve škole, kde se pokusíme nastavit fungující systém spolupráce školy s rodinou tak, aby děti do školy docházely pravidelně, připravené a hlavně s radostí. Sama jsem zvědavá, co setkání přinesou do života dětí a jak se nám podaří nastavené cíle plnit.

Místo z dětství, na které ráda vzpomínáš:

Babiččina chalupa v Českém středohoří, kde jsem trávila prázdniny

Člověk, který pro tebe byl v dětství důležitý:

Mladší sestra Káťa – je pro mě důležitá dodnes

Nejoblíbenější hra / hračka:

Venkovní hry v lese, stavění domečků

Dětská kniha:

Rychlé šípy

Pohádka / Pohádková postava:

Jarka Metelka z Rychlých šípů

Co ti ve škole šlo / nešlo:

Šly mi humanitní předměty (ráda jsem četla), nemám vztah k fyzice, chemii a matematice

Co si měla jako dítě ráda:

Prázdniny a čas na knihy

Co si jako dítě nerada dělala:

Nesnášela jsem hru na klavír, dnes toho lituji

Čeho ses bála:

Bála jsem se dospělosti, ale nakonec to není tak zlé.