Sociální role školy

Dnes vám přinášíme podněty k zamyšlení nad tím, jakou roli by měla mít v dnešním světě škola a co by si z ní měly děti odnášet do života.

Mnoho učitelů stále ještě vnímá jako svůj hlavní úkol “nalít” dětem do hlavy co nejvíce znalostí z oboru, kterému se věnují, a mnoho rodičů to od nich stále očekává. Ve vzdělávání dětí také ještě stále přetrvává řízení mocí dospělých a motivace strachem – ze špatných známek, kritiky učitele nebo rodiče. Děti se neučí, protože seberozvoj vnímají jako důležitou součást života, ale proto, aby naplnily očekávání. Ta jsou ale mnohdy vůči všem dětem stejná, bez ohledu na jejich startovní čáru, talenty, speciální vzdělávací potřeby nebo podporu, kterou dostávají v souvislosti s učením ve své rodině.

A co vlastně znamená “dobře se učit”? V mnoha případech to, že dítě podlehne tlaku autority, ať už učitele nebo rodiče, naučí se požadované, dostane dobrou známku a je to. Téma opouští, “maže harddisk” a jde dál k nové látce, kterou smaže, jen co se bude muset připravit na další test. Pro citlivější děti může mít přílišný tlak na dosahování dobrých známek (často posílený strachem ze selhání při přechodu na vyšší stupeň vzdělávání) závažné dopady v duševním zdraví. A je to skutečně to, co pro naše děti chceme?

Stále více rodičů a učitelů si klade otázku, zda je tento přístup, který většina sama zažila, obhajitelný i dnes, kdy technologie a zejména umělá inteligence dokáže dětem zpřístupnit informace ze všech myslitelných oborů navíc jim upravené na míru. Jaká je v této realitě role školy a co by měla děti naučit?

O světě, který na naše děti čeká, víme mnohem méně, než bychom si přáli. Jedno je ale jisté, bude se rychle měnit a mnoho profesí, které dnes vykonáváme a jistot, které máme, zanikne. Aby dokázaly být v tomto světě spokojené a šťastné, budou se muset umět na rychlé změny adaptovat. A moc dobře víme, že každá změna působí stres. Budou tedy muset být psychicky odolné, aby je přicházející změny nepoložily na lopatky, ale dokázaly z nich získat to dobré. Budou také muset být tvořivé, protože k řešení problémů, které přijdou, si s tím, co známe my, nevystačí. A budou muset umět spolupracovat a přijímat odlišnosti, protože jedině tak dokážou tvořit soudržnou a odolnou společnost.

A znovu si položme otázku, připravuje je dnešní škola dostatečně na to, co je čeká? 

Dílna lidskosti 21. století

Škola byla vždy místem, kde děti zažívají společenskou různost. Učí se v ní komunikovat, poznávat názory druhých a navazovat vztahy mimo svou rodinu. Tvoří si vlastní postoje a hodnoty a učí se je respektovat u druhých. Učitelé by jim v tom měli být vzory a průvodci. V této roli se škola nejvíce přibližuje “dílně lidskosti”, jak ideál školy nazval Jan Amos Komenský. Sociální role patřila škole vždy, dříve ale byla více zastíněna funkcí akademickou. To se s rozvojem technologií mění. Ty na jednu stranu dokážou dětem velmi dobře zprostředkovat informace, na druhou stranu díky nim ztrácí osobní kontakty v reálném světě. A právě kvůli tomu roste význam sociálního rozměru vzdělávání. Současné děti mají mnohem méně příležitostí k socio-emočnímu a etickému rozvoji, protože v porovnání s předchozími generacemi zažívají méně sociálních interakcí v rodině i mimo ni. Škola se tak stává klíčovým místem, kde se děti učí lidskosti od dospělých i sebe navzájem, hřištěm, kde si trénují život ve společnosti.

Co všechno sociální role školy zahrnuje?

• Podporu emočního, sociálního a etického učení dětí (poznávání sebe sama, zvládání stresu a náročných životních situací, rozvoje empatie, spolupráce a budování respektujících a důvěryhodných vztahů;

• Vytváření bezpečného a podpůrného prostředí vzbuzujícího zájem dětí o učení a tvoření;

• Podporu wellbeingu a duševního zdraví dětí i pracovníků;

• Poskytování podpory dětem v souladu s jejich individuálními vzdělávacími potřebami;

• Otevřenost směrem k rodičům a dalším zástupcům komunity;

• Spolupráci s dalšími aktéry ochrany a podpory dětí v segmentu školském, sociálním a zdravotním.

Z dat České školní inspekce, HBSC studie i jiných šetření víme, že se nám v naplňování sociální role školy zatím příliš nedaří. Co by se ve společnosti, vzdělávacím systému i školách samotných mělo stát, aby se to změnilo? A co pro to může udělat každý z nás? A konec konců – jak vnímáte sociální roli školy Vy?